7. vycházka na Jurý

Text bude dodán mojí milovanou polovičkou do konce roku 2222.

Fotky zatím zde. No dobře, tak jen minialbum. Než dostanou na Imguru rozum.

Tak jsem se nakonec spolehl sám na sebe a dávám sem popis celé vycházky.

7. vycházka na Jurý 

Vyšli jsme z domu na trobojelus a počasí bylo naprosto optimální. Zataženo, těžké olověné mraky, jo to je něco pro nás. Když jsme pak vystoupili z trobojelusu, mírně pršelo a dávalo se do deště čím dál více. Takže jsme v rozmoklém terénu a na kluzké trávě stoupali do krátkého, ale prudkého hrbu. Nahoře pak pršet přestalo, což však nevadilo.  

Cestou jsme potkali stádo ovcí, se kterými jsme si moudře popovídali. Tedy spíše moje polovička, já ovčí nářečí moc neumím, Zato umím sprostě.  

Po této neplodné diskuzi jsme odbočili vlevo směrem k restauraci, která měla být dle webu otevřená. Nebyla. Ani jsem se nedivil, kdo by se sem dral, ledy stejný šílenec jako my dva. Stejně jsme si venku sedli a dali vrcholové pitíčko. Následovalo pár záběrů u koziček a šlo se dále.  

Dalších pár veselých foteček se nafotilo hned za rohem u legrační cedule, viz foto.

Následně se šlo dále do jakého dětského parčíku, kde se nám oběma líbilo. Možná ještě více nežli dětem. Já chtěl prolézt takovou jako průlezkou, ale Lupínka mne taktně upozornila, abych se moc nevytahoval, že s tím břichem bych měl docela potíže prolézt pneumatikou od traktoru. Ne, neříkala to nahlas, ale její očička mluvily za ni.  

Pak jsme měli jít už domů, ale nikomu se nechtělo, a tak jsme se vydali po spravené cestě do lesa. Asi po kilometru jsme to otočili zpět a po kratší chůzi jsme narazili na mladé ovečky, kterým se zřejmě znelíbilo v domovském ovčíně a vesele se promenádovaly po cestě. Když mne potvůrky spatřily, daly se na útěk, a nakonec jistě usoudily, že doma budou v bezpečí a vydaly se tam. Starý beran to celé pozoroval a zcela jistě by mne nejraději potrkal tam, kde záda ztrácejí slušné jméno. Ale i ovčí matka na mne hleděla jako na vraha a marně jsem jí vysvětloval, že masem opovrhuji a že jsem vlastně z rodiny.  

Pak už jsme šli dolů, kde nám před nosem ujížděl autobus. Tak jsme došli na zastávku s tím, že si hodinku počkáme, ale hle, stal se nějaký zázrak a přijel trobojelus. A hned měl také odjezd. A ještě nás dovezl až k pizerii, takže jsem se vyhnuli dalšímu kopci kolem hotelu.  

HODNOCENÍ: 95 %. Kupodivu záda moc nebolela a kloub si dával pokoj. Až cestou zpět začal remcat. Nádherná vycházka za skvělého počasí.  

Ve Zlíně 14. 7. 2022