Bílovec
Není to doslova mé rodné město, ale od mimina jsem zde vyrůstal až zhruba do dvaceti let, kdy jsem byl donucen k útěku a pak jsem se potuloval po celé vlasti.
Nuže na cestu jsme vyrazili časně ráno, jak jinak z autobusového nádraží v poloprázdném autobuse až do Vsetína. Zdejší nádraží působí snad ještě více odpudivě než zlínské, ale čekali jsme jen chvíli na přestup do Nového Jičína. Tam jsme dojeli v pohodě. Jen pro mne dosti šok, protože to nebylo nádraží, jak jsem znával. Co zůstalo stejné byla jen tlupa nepřizpůsobivých, kteří, jako všude jinde, se domnívali, že je nádraží jejich. Protože nebyl čas, nemohl jsem Lupínce ukázat, kde jsem se učil jako kuchař. Tak jsem jí alespoň ukázal, kde jsem před zhruba čtyřiceti pěti lety chodil za dívkami. Chvíli jsem čekal, že mne Lupínka za tyto informace něčím bací, nebo mne přinejmenším uškrtí. Leč, je to děvče klidné, vražedných sklonů nemaje. Takže trpělivě koukala, kde jsem chodil například za Janou a jen příšerný skřípot zubů prozrazoval její duševní pohnutí.
Do Bílovce jsme dorazili dle jízdního řádu, kolem obce Pohořílky, kde jsem… Ale dost už.
V Bílovci jsme nešli přímo ke hřbitovu, ale kolem potoka a kolem „Gebaurovky“, kde jsem kdysi dřel jako kůň. Načež jsme pokračovali kolem zámku a Zahradní ulici.
Zastavili jsme se u domu, kde jsem x let bydlel. Zrovna šla kolem majitelka a v duchu jsem doufal, že nás pozve dále, abych si to vše mohl nafotit a zavzpomínat. Paní však takovou ochotu nejevila, spíše mi to připadlo, že by byla radši kdybychom táhli oba ke všem čertům. Soused Mirek dle informací žije, rád bych jej navštívil, ale netušil jsem, jak budou fungovat klouby a záda, takže jsme pokračovali k cíli cesty, totiž na hřbitov.
Zde jsme dorazili v pořádku, pokusili se zapálit svíčky, což se moc nedařilo, neb vítr tu byl pořádný. Chvílemi se nás pokoušel odfouknout až do Tísku, ale mých sto pět kilo a nějaký gram držel pevně na zemi. Pak jsme ještě dali svíčku i na hrob sousedů Kadulových, na které mám ty nejlepší vzpomínky.
Obešli jsme hřbitov, který je notně změněn od mé poslední návštěvy a vydali se na cestu za obědem. Protože jsme v „Hausu“ nenašli vchod, vydali jsme se do „Kravína“. Zde jsme se pečlivě usadili a ihned tu byla číšnice s tím, že nás musí prověřit. Pravil jsem, že průkaz KSČ jsem nikdy neměl, ale ona huhlala něco o kovidu a tasila na nás kolt. Pardon, měřák. Nebo něco, co se tomu silně podobalo. Tím aparátem si přečetla údaje z mého mobilu, kde mám kovid doklady a byla značně spokojená. U mé drahé polovičky však ti pitomci, co mají na „práci“ obnovovat databázi nechali starý list, takže se tam druhé očkování neobjevilo, a tudíž nás z hospody vyhodili.
Takže jsme u Číňana koupili jen tak něco do huby a chtěli si sednout v parku na náměstí. Leč ta žlutá bestie zvaná Slunce tam svítila protivně do očí, takže jsme šli k parčíku u muzea. Tam jsme něco zobli a kolem Kohinorky šli na vlak.
V pohodě jsme přijeli do Studénky, kde však vznikl zmatek s odjezdem vlaku. Nestíhali jsme koupit jízdenku a průvodčí českých drah chtěla příplatek, stejně jako blboň od konkurence, ačkoli viděl, že nechceme jet na černo, ale chceme si to zaplatit. Tak jsme nakonec jeli pomalíkem, tedy osobním vlakem, který stál u každého patníku. Nakonec jsme však dorazili až do Přerova, odkud jsme šli na autobus.
Ten si však celkem s přehledem nepřijel, a tak Lupínka našla jiný spoj, ne sice rychlíkový, ale nikam jsme nespěchali tak to bylo fuk. Koupili jsme jízdenky a zhruba minutu před odjezdem se uráčil přijet ten rychlíkový, kterým jsme měli jet původně.
Nuže, my se však trmáceli dalším pomalíkem který, mimo to, že stál také u každé psí boudy, s námi objel větší část zlínského a přerovského kraje. Přesto jsme do Zlína dorazili.
Závěr. Z mé strany dost zklamání, čekal jsem od sebe více emocí, nebo tak něco, ale nic se nedostavilo, Bílovec už je pro mne asi cizí město. No, příští rok však pojedeme zase. Takže až na tu cestu zpět to vcelku ušlo i přes to, že nás v hospodě neobsloužili. 80 %.
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Upozorňuji, že fotky níže nelze zvětšit ani jinak s nimi manipulovat. Pokud je chcete vidět všechny a velké, tak musíte jít na odkaz níže, buď na Rajče nebo na Zoneramu.
škoda, že Vás Lupka fakt nebacila, když jste záměrně zaměnil v „chodil za dívkami“ „í“ za „ě“
Hm, že by si toho nevšimla?