Tak tento výlet byl plánován dlouho. Konečně byla neschopenka ukončena a mohli jsme jet. Ráno Leo expresem se jelo naprosto pohodlně a bez potíží. Uvítání stewardkou na palubě vlaku bylo skoro osobní, ale když jsem jí chtěl dát pusu tak utekla. Důvod nevím. Ale ještě před tím zběsilým úprkem nám dala vodu. Jak již zmíněno, cesta byla naprosto v pohodě až do Prahy.
V Praze byl plán zcela jasný. Po políbení pod koněm projít Václavák a jít na most Karla IV. Jenže… On si Pitryxek myslel, že si cestu pamatuje, protože tu byl nedávno na vojně. (Asi před čtyřiceti lety). A myslel si, že zná cestu. Když však asi po desáté odbočil do ulice o které netušil kam vede, bylo rozhodnuto zkusit to jinak. Lupínka jej naprosto přesně dovedla na staromětské náměstí, kde byla pauza. Pitryx totiž skřípal zubama i nohama. Nohama o zem a zubama v hubě. Bolesti zad a kloubu však nedal hrdinně najevo. Lupínečka se také držela, ale modrá barva pokožky a třes byly nenápadnou nápovědou, že je jí zima. Proto se Pitryx odebral koupit horký čaj, netušíc, že v Praze v rovině mají horskou přirážku. Když byla řečena cena prohlásil, že nechce koupit celou hospodu, ale jen jeden čaj. Ten mu byl pak s brbláním prodán. On potrestal prodejce hlubokým pohrdáním a tím, že mu vzal dva cukry, místo přikázaného jednoho. Rum už do čaje Pitryx nekupoval, protože si nechtěl brát půjčku. Nu, čaj přišel k chuti a rozhodnutí Lupínky o tom, že se dále nejde a bude se čekat zde, přijal vykutálený Péťa Pitryx s velkou úlevou. Ovšem veřejně samozřejmě hlásil, že by si klidně dal celý okruh znovu a přidal cestu pěšky do Afriky a na některý z pólů. Toto mu však již uvěřeno nebylo a navíc jej prozradily pohyby, kterými se kloub i páteř bránily další námaze. Takže se počkalo asi dvě hodiny na odvoz a pak už se autíčkem jechalo až do velkoměsta, Sýkořice
Druhý den jsme se vydali na túru kolem Sýkořic. Varován tchánem mé dcery, že na zamýšlenou vyhlídku Pěnčina je to kus, jsme odhodlaně vyrazili. Počasí jsme měli krásné. Zamračeno, dost foukalo a čekali jsme že začnou padat zmrzlé exkrementy. Pokud vás to zajímá, nezačaly. Terén byl legrační, protože se opravovalo cosi, kvůli čemu se musela rozkopat cesta. Takže jsme měli bahno i za ušima a ještě i jinde. Ne, nenapíši zde kde to bylo. V této skoro psírně jsme došli k výkopu, kde dcera s kočárem nemohla a tak na nás musela počkat. My se vydali až na vyhlídku, kde byl rozhled vskutku excelentní, což ostatně můžete posoudit sami.
Následně jsme se kousek vraceli a vydali se směrem k jezírkům, což je takové malé malebné zákoutíčko kousek za městem, ehm, dobře, za vesnicí. Zde se ve stále stejném počasí udělalo pár fotek a blátem jsme se brodili zpět. Nesmírně se líbil místní vodník, který tu hodně neslušně nadával a klel, protože ho nechali v tom psím počasí venku. Jeho slova zde popisovat nebudu. Sám jsem starý sprosťák, ale to co říkal on se stydím opakovat. Tfutajksl.
Ještě jsme chvilku pobyli u mé rodiny, prošli se k místnímu velkoobchodu a později následovala cesta domů, která proběhla také v pohodě.
Závěr: Hezký výlet, který si zopakujeme pokud to jen trochu půjde. 95 %.
Pokud máte zájem vidět více fotografií z výletu, tak se můžete podívat na rajče https://pitryx.rajce.idnes.cz/1.vylet_Praha%2C_Sykorice/
nebo na Zoneramu zde
1/ nestěžujte si, lepší voda než pusa od stewardky 2/ nevím, co je v Sýkořicích, jsou tam rodiče dceřiného manžela nebo se tam dcera přestěhovala, byla někde na sev.Moravě,ne???
Ano, bydlí tam i s manželem.