21.-23. 2023, pátek -neděle
PÁTEK
Protože nebylo jisté, zda by Lupínka stihla autobus z hlavního nádraží, změnil jsem trasu na druhou stranu, totiž na Otrokovice. Jeli jsme tedy vlakem. Setkali jsme se v Otrokovicích, protože jsem špatně odhadl jízdu trolejbusu přes rozvrtané cesty ve Zlíně. Počítal jsem totiž se zpožděním a ten potvorák jel na čas.
Z Otrokovic jsme tedy jeli do Hulína tady jen přeskočili na vlak do Bystřice pod Hostýnem. Tady už na nás čekala paní majitelka chaty a zavezla nás až k ní. Zde nám předala klíče, já jí tisíc dvě stě korun za dvě noci tady a zůstali jsme sami. Chatkou jsme byli nadšeni. Pro naše potřeby byla více než dostačující. Takže jsme vybalili věci a uvařili si polévku, takovou tu naši tradiční.
Následoval krátký oddech a pak jsme se vydali na průzkum okolí. Jen kousek do starého lomu, kde se mi dost líbilo. Po návratu zpět jsme ještě skákli pro vodu k prameni a pak už jsme zalehli. Chvíli jsme si četli, načež jsme usnuli.
SOBOTA
Večer jsem ještě koukal na vzdálenou bouřku a nádherné mraky osvětlení blesky. Protože jsem chtěl, aby z toho něco měla i má drahá, pokusil jsem se to natočit, leč výsledek je katastrofa.
Ráno kolem jedné se spustila průtrž mračen, ale než jsem se vrátil z WC, bylo po ní. Pak pršelo ještě chvíli kolem třetí hodiny, ale jen tak slabě a také jen chvilku.
Já jsem šel do kuchyně, kde jsem načapal trpaslíky, jak nám žerou zbytek nudlí s bramborem. Gulášová polévku už tam nebyla neb ji těstoviny vychlastaly. Nu a když jsem tedy vyžral co jsem kde viděl, šel jsem si ještě lehnout a pospal si skoro do devíti.
Takže se uvařila další polívka, něco jsme z ní snědli a vyrazili jsme ven. Já jen v sandálech, neb jsem nemínil plantat nikde po terénu, ale jen obejít to naše prozatímní sídlo. Vyšli jsme na kopec druhou cestou, než tou včera ocitli se na nádherné vyhlídce, kde jsme objevili i pohodlné lavičky. Takže jsme se zde pochopitelně zdrželi.
Zvedli jsme se až kolem projel nějaký pincas na čtyřkolce a začal nám za zády kácet stromy. Obešli jsme ho a vydali se do kopce. Nevím, jak jsem do té mapy čuměl, ale tenhle hrb jsem skutečně nějak nezaznamenal. Naštěstí nebylo nějak horko, občas vánek, a tak jsme do dřeli do kopce, který neměl konec. Ale výšlap to byl hezký. Pak jsme narazili na tu odbočku, po které jsem mínil jít zpět a také se tak stalo. Cestou jsme pojedli něco malin, a asi v polovině kopce našli další lavičku, kde jsme rovněž poseděli. Nakonec jsme skoro v poklidu došli až do lomu kde včera. Skoro v poklidu proto, že já v pantoflích šel poměrně v pohodě, Lupínka sebou třískala všude možně, až jsem ji začal podezřívat, že si někde zavdala rumu. Je však fakt, že na tom prachu to podjíždělo. Nu já pak tahal asi tři klacky na oheň v grilu, kde chtěla Lupínka opékat kabanos a zbytek jsme došli nezranění.
Při našem návratu tu soused pod námi vesele sekal trávu. Rok tu nebyl, a někdo mu dal informaci, že přijel Pitryx, takže si to přijel posekat. Naštěstí to nemělo dlouhého trvání, jen co jsme pojedli trochu polévky, asi tak hodinu. Pak jsme šli do chatky a moje kočička usnula jako špalek. Bylo jasné, že vatra v pět se nekoná, protože se probudila před šestou večer.
Pak se tedy již zapálil oheň (v grilu) a už se opékalo. Ham, ham.
Následoval krátký odpočinek a v podvečer jsme popadli nádoby na vodu a šli tam nahoru, kde byl ten krásný výhled. Chtěli jsme vidět západ slunce, ale celé to zakryl mrak.
Prošli jsme se tedy ještě kousek po cestě směrem od chatek a tu jsme viděli podivný jev. V dáli, a to ohromné blikala pravidelně světla. Ne, žádné UFO, malilinko jsem pod světly rozlišil stožáry. A ta světla byla silná jako kráva, asi jako na fotbalovém stadionu. Pak Lupínka našla ještě jedno, ale to už bylo slabší. A také bílé. A také pravidelně blikalo. Neuměl jsem to vysvětlit. Napadlo mne sice v duchu obyčejná překážková návěstidla typu C, tedy vysoké svítivosti, ale protože jsem sám osobně nikdy nic podobného neviděl, nemínil jsem se ztrapnit vlastní nevědomostí. •1)
Pak jsme se pomaličku vraceli, já vdechoval vůni sena a došli jsme až na křižovatku u pramene. Zde jsme nabrali vodu do nádob a já si umyl ty mé spodní hnáty. Načež jsme za tmy dorazili do chatky a šli chrnět. A myslíte si, že byl klid? Nebyl. Kdesi v dálce opět kravál nějaké hudební produkce. Ale já už nad lidstvem jako takovým dávno zlomil hůl, a tak mi to ani moc nevadilo. Navíc to bylo opravdu z velké dálky. Takže to nerušilo, ale prostě to jen bylo slyšet. Skončilo to až po druhé hodině ráno v neděli. Jen by mne zajímalo, zda to byla stejná akce jako ten randál, co jsme slyšeli nahoře na lavičce. A ještě musím zmínit pískání vlaku, asi nějakého historického. •2)
NEDĚLE
Ráno jsme se vzbudili brzy, takže jsme uklidili jako vždy a všude. Já dojedl zbytek polívky a napadlo mne jít na blind na zastávku dolů a když nic nepojede, tak pěšky do Bystřice pod Hostýnem. A tak jsme také učinili. Dole ve Chvalčově měla Lupínka chutě, a tudíž jsme nakoupili v místním krámku dvě čokoládky, dva rohlíky a flašku minerálky. A pak jsme krásně a pomaličku kráčeli velmi hezkou cestičkou kolem říčky Bystřičky. Na jednom místě jsme v ní dokonce viděli raky. Prošli jsme kolem prázdného koupaliště a došli městem až na autobusové nádraží, odkud nám měl jet autobus až za hodinu a půl. Napadlo mne tedy zajet jiným na vlakové nádraží a kdyby nic nejelo, vrátit se zpátky na to autobusové. Jenže vlak jel asi za deset minut. Takže jsem udělal poslední foto Hostýna. Je na fotce vidět, jen musíte vědět kde ho hledat. Schválně, našli jste ho? Našli že jo, bodejť by ne, když je tam šipka jako kráva chá chá chá.
V Hulíně byl přípoj ihned. Vyšel pak i trobojelus v Otrokovicích, takže jsme byli ve Zlíně velmi brzy. Ještě jsme se stavili v obchodě pro pár potravin a došli až domů.
•1) – Doma jsem čučel do mapy a hledal něco vysokého tím směrem, ale nic jsem nenašel. Bohužel jsem nedokázal odhadnout vzdálenost, ale bylo to na obzoru a podle mapy… Ech, byly to prostě ty světla.
•2) – Doma jsem na internetu vypátral, že se konala akce historických vlaků, nebo něco podobného a že jeden z nich jezdil právě přes Bystřici pod Hostýnem.
Ve Zlíně 23.7. 20:57 sepsal © Pitryx upraveno a doplněno o fotky 5.8.2023
Bolo tam úplně prekrásne a já ti milášik ďakujem za vandry plné fantastických zážitkov
Ó děkuji mooooc. Doufám, že takových výletů zažijeme ještě hodně. Snad Osud a Bůh dopustí.