15. vandr Slavičín čtvrtek 25.8.-neděle 28.8.2022
Den nultý, čtvrtek
Sešli jsme se před obchodním domem, kde si Lupínka převzala svůj batoh a z nádraží jsme autobusem jeli před vesničku Rudimov.
Odsud jsme šli asi deset minut pěšky, přičemž jsme u potoky viděli srnku pít vodu. když mne spatřila, prchla. Na místě samotném nás už čekal muž, který nám proti penězům předal klíče a my zůstali sami.
Kvíčerou jsme jen zašli k nedaleké benzínce na něco chlazeného s bublinkami. Následoval návrat zpět a moje příprava dřeva na ohník. Na něm Lupínka opekla salám a šlo se spát.
Den první, pátek
Vydali jsme se časně ráno kolem osmé na prohlídku slavičínského lesoparku, kde jsme nacvakali pár fotek.
Při prvním odpočinku jsem si všiml na mapě křížové cesty, takže jsem ukecal Lupínku na její prohlídku.
Detaily možno vidět zde.
Nádherná vycházka s nejvyšším pohodlím, totiž po asfaltu, lesem a skoro po rovině byla skutečně super. a konci cesty byl odpočinek, po kterém následoval návrat do onoho parku a pak již jen cesta na nákup. Ve Hrušce jsme nakoupili potřebné potraviny, gulášovky v pytlíku, salám, pečivo a něco na zub a už jsme šmatlali do chatky. Pro mne to byl docela záhul. ten mírný kopec jsem šmatlal z posledních sil. Navíc jsme dost spěchali, protože hřmělo a za námi plulo černé mračno. Nezapršelo. Teprve doma jsem zjistil měřením, že jsme měli v nohách osm kilometrů, což byl chodecký rekord. S mýma zády a neposlušnými klouby…
Nu, a protože jsme byli řádně unavení, uvařila se gulášovka a šlo se spát bez ohníčku.
Den druhý, sobota
Vzhledem ke včerejšímu výšlapu jsem se rozhodl pro lenošení. Takže jsme si po ránu mrskli partičku karet, kterou jsem prohrál jako malý kluk. Následovalo chystání dřeva, oběd, a polehávání a pospávání.
Počasí strašilo, a pak bylo to co nesnáším, totiž jedna kapka zde a druhá někde v … docela jinde. Přesto jsme seděli u ohníčku až do tmy. Pak jsme šli spát, ale já měl problém, protože vedle byl bordel až do čtyř do rána. Nějaká partička si tam vytáhla ven repráky a šila to do nich naplno. No, měl jsem čtení, a tak jsem až do těch čtyř četl pana Švandrlíka.
Den poslední, neděle
Zde již nic zvláštního, jen jsme uklidili, sbalili věci a v pohodě odjeli až do Zlína. Ovšem ne ze zastávky, kam jsme přijeli, ale z té, co je blíže Slavičínu. Toť vše.
Hodnocení: díky těm opicím co dělaly kravál až do rána dávám 80 %.
Ve Zlíně 30.8.2022 ve 4:54
fííha, fotky moc fajn, několik detailů: že má Pika záda v „pr…“, víme všichni, ale to bříško je asi tak malé, že je potřeba ještě před něj přidat bágl, aby vypadal jak „kulak“….??? gulášovka vypadá moc dobře, jen se mi zdá, že tam plavou těstoviny, že by italská verze?? to jsem ještě neviděla!!! dávám jedničku za toleranci, ten bugr vedle by mě tedy neskutečně vytočil
To není bříško, ale špatně ušitá kůže. Ano, verze polévky je skutečně moravskoitalská. Tento druh se nazývá Pitgulajsch. Ten kravál není ani tak o toleranci jako o opatrnosti. Mezi dvacítku ožralých mladíků bych nešel ani kdyby tam grilovali člověka.