30.12.2024
NÁSLEDUJÍCÍ TEXT OBSAHUJE CHYBY BO NENI ČAS TO OPRAVIT.
Vyšli jsme ráno na naftabus s odjezdem o půl osmé. Dosti mne zaskočilo množství lidí. Také se tu belhel děda, který somroval peníze a kterého jsem již kdysi obdaroval. No, do naftabusu jsme se vešli a já pyskoval, že jedou všichni tam kam my, ale nebylo to tak. Na Trojáku vystoupilo pár lidí a my je nechali odejít, abychom se pak vydali směrem k MArušce. Na křižovatve si Lubka zvolila tu delší trasu, takže jsme poté co jsme minuli chlastající skupinku s psékem, směřovali do kopce směr rozhledna. Už u první odpočívky zvané „Nad Trojákem“ jsem byl zchvácen, tudíž následoval odpočinek. Také bylo nutno upravit oděv, neb jsem pod maskáčema měl ještě tepláky bez gumy, tudíž mi spadly a já še jako pokakaný. Potom kolem nác prošla chlastající skupinka s psékem a zmizela někde za kopce. My se chystali dále, když jsme viděli jeleny, kteří si vo šněrovali přes cestu směrem do lesa. Zkusil jsem foto, ale není to nic moc.
My se pak plazili kolem rozhledny na další odpočívku, na tu, kde jsme se fotili poprvé a kterážto fotka je jako hlavní na tomto webu. Také jsme dali vrcholové pitíčko a já tasil lahvinku višňovice, co jsem kdysi dostal. Ta lahev má obsah asi deci?? a tak jsme jí půlku vyžrali a pokračovali v cestě směr chatová osada. Cestou ještě Lubka utrhla z pokácených stromů několik větví. U osady na tom velkém parkovišti nebo co to je jsem byl sprostě a zákeřně její osobou přepaden a zasypán sněhem, ze kterého nešly udělat koule. Po tomto útoku na mou naprosto bezbrannou maličkost upadla útočnice naprosto sama do sněhu, kde se asi dvě minuty válela. To jsou věci, co?
Poté jsme šli dále směr „Bludný“. Zde je další odpočívka, ale tu si zabrala chlastající skupinka s psékem a asi tam hodlali vydržet do večera. Mimochodem, o kousek výš jsou nádherná parotatami nebo jak se tomu výhledu z hor říká. Jasně, že se fotilo.
Cestou dolů již do vesničky Hostišová jsme narazili na brce cvo v lese dělal dřevo a na kterého čekal poměrně hezký koník. Pak jsem našel takový korálkový náhrdelník, čert ví kdo jej ztratil. A to už jsme došli k poslední odpočívce hned nad již zmíněnou vesnicí. Zde pěe minut puta a po chvíli jsme již byli u autobusové zastívky. Sdělil jsem Lubce smutná fakta o tom, že budeme třikrát přesedat a všude hodinu čekat a ta dobrá duše mi to uvěřila. Tak jsem jí koupil pletýnku, neb měla asi hlad a to už nám pomaličku jel autobus, na kterém se skvěla cedule cílové stanice s nápisem Zlín. Tím byl můj podvod odhalena a už se jelo. Vedle nás si sedla jakási babka, která se strašně zajímala zda jdeme na vandr nebo už z něj a tak jsem jí podal kýžené informace a bál se další deaty. NAštěstí si nás pak babka už nevšímala a my v klidu dojeli až na nádraží. Odsud jsme došli až domů, ale heště jsme se stavili v obchodě pro pár věcí.
Takže velmi hezký výlet kde mne štvala jen auta cestou k rozhledně. Ale čert je vem.
Ve Zlíně 3.1.2025 ©Pitryx
Zde jsou všechny fotky.