15.3.2024-pátek
Vyjeli jsme ráno trobojelusem na nádraží do Otrokovic. Zde jsem zakoupil jízdenky na vlak do Nedakonic a za chvíli nám jel vlak. Takže jsme tradičně zakoupili v automatu sladké teplé mléko, tedy zakoupila ho Lupínka, ale musel jsem jí půjčit pětikorunu, kterou mi dodnes dluží. Vlak přijel kupodivu na čas, takže jsme dorazili do cíle jen s malým zpožděním. Vyfotili jsme se před nádražím a šli k cíli.
Ještě jsme se zastavili v malém obchůdku s velmi příjemnou obsluhou, kde jsem zakoupil čtvery oplatky. Pak jsme došli k domu, kde jsem měl uskutečnit nákup knihy. Což ovšem Lupínka netušila, a tak jsem sehrál divadlo, že jdu do toho domu žalovat na ptáka. Oni totiž měli na okně nějakého umělého dravce. Lupínka se mnou k domu nešla, neb netušila, že tam stejně půjde a já zvonil a nikdo neotvíral. Jen vevnitř štěkal pes. Takže jsem pánovi zavolala a hle, domluvili jsme se. Vevnitř mi pán ukázal knihu „Vánoce“ od pana Maye a já přibral ještě dvoudílného Vinnetoua, kterého jsem neměl. Pánova sbírka knih pana Maye byla proti té mé jen chudou příbuznou. Zaplatil jsem za všechny tři knihy sto padesát korun a pokračovali jsme v cestě.
Usedli jsme už u místního rybníčku, velmi šikovně udělaného a pak už šli směrem k řece. Procházka kolem ní stála skutečně za to a my tam usedli na lavičku a snědli něco zásob naší výpravy.
Na dalším úseku jsem Lupínce ukázal přístaviště a v Kostelanech nýtovaný most, na kterém se k nám přidala kočka. Velice se k nám měla, ale dále s námi nešla. A my kolem té řeky došli až k městečku, jež sluje Staré město u Uherského hradiště. Zde u plavební komory byl za plotem osel, se kterým jsme se rychle spřátelili a kousek od něj jsme ještě usedli abychom čile pojedli druhou polovinu zásob. Po železném mostě přes řeku, na kterém byla cedule zákaz vstupu vesele chodili lidé a já jsem si říkal, proč jsme takoví poctivci, že jsme se tam nešli podívat. Nu, prostě jsme ten zákaz respektovali. Ještě jsme sezobli oplatky a chvíli poseděli.
Nato jsme šli dále po cyklostezce, ze které jsme odbočili vlevo a po polní cestě došli až ke slepému ramenu řeky zde zvanému Čerťák. Pak jsme udělali oblouk po poli, neb cesta zde nebyla a došli ke kolejím, přes které jsme se dostali na druhou stranu. To už byl jen kousek k místu zvaném Špitálky, kde jsou vykopávky a které jsem chtěl také vidět. Byl jsme dost zklamán, protože tam nebylo skoro nic, ale lavičky ano a moje záda už dost žalovaly, jak se to k nim zase chovám.
Lupínka ještě stál netušila kam ji to hodlám zatáhnout a přišla na to až u pokladny do kovozoo. POPRVÉ jsem zde uplatnil slevu na svůj věk, totiž nad šedesát let zde bylo vstupní o celých deset korun levnější. A tak jsem poprvé v životě této obrovské výhody využil. Později o tom možná napíši knihu, nebo román, ale nyní není kdy.
A protože to není vtip, ale fakt, tak jen ke kovozoo napíši, že to bylo super. Sice nás nechtěly pustit turnikety, ale paní nám otevřela vstup pro kočárky. Ta stejná paní pokladní, která po mne nechtěla ani občanku, když jsem žádal slevu. Jen mne omrkla znaleckým okem a otázala se, zda má pro mne objednat rakev.
Jak jsme si mysleli, že je to malé tak se nám postupně odkrývaly další a další prostory a musím složit těm lidem tam velkou poklonu. Hned kousek od vstupu jsem si vymínil vydrápat se nahoru na rozhlednu, což jsme učinili a dolů jsem měl potíž, protože k zádům se přidaly i mé vetché klouby a začínal jsem se domnívat, že paní s tou rakví neměla až tak špatný nápad. Nu a pak jsem to po kouskách prošli celé. Zmíním již jen návštěvu letadla, které mne asi zaujalo nejvíce. Při výstupu z něj nedaleko pracující muž upustil něco na zem což dalo ránu jako z děla, což některé jedince v okolí silně vyděsilo. Titéž pak tvrdili, že mají bláto na hřišču.
Dokončili jsme prohlídku a vydali se na nádraží, odkud nám jel za chvíli vlak. Zde jsem drobátko zmatkoval, neb jich bylo více, ale Lupínka opět správně odhadla situaci a vyhmátla ten správný. Za to jsem jí v tomtéž vlaku vnutil poslední oplatek a dojeli jsme až do Otrokovic. Odsud opět trobojelusem a já z posledních sil vyšlapal kopec. Výlet to byl opravdu skvělý.
Ve Zlíně dne 26.3.2024 v 6:10 ©Pitryx
Celá galeryja
Mapka výletu