25.2.2024 – neděle
Bylo to takové narychlo. Moje drahá polovička pronesla přání ku procházce. V neděli nerad někam chodím, ale co bych pro mou lásku neudělal. Takže jsem vytáhl jeden z nápadů na vycházkový okruh. Chtěl jsem vyjet naftabusem ku hřbitovu a podívat se za mým známým na hrob a ukázat také Lupínce, jak je to veliké, protože jsme to nikdy celé neobešli. Jenže naftabus nám ujel přesně v okamžiku, kdy jsem začal zkoumat jízdní řády, a tak jsem se rozhodl zajet na Kudlov a odsud pěšky. Takže jsem, vystartovali na zastávku MHD Zlín, a to na novou zvanou Zimní stadion. Vyjeli jsme až na Kudlov křižovatku a vystoupili. Proti nám jel autobus číslo 32 a jako cíl cesty měl napsáno filmáky přes hřbitov. Takže jsem si myslel že jede přímo tam, což nejel, ale už jsme byli vevnitř. Tak jsem si říkal, že vystoupíme na zastávce Kudlov – výhled, ale nakonec mi došlo, že mám podle nových jízdenek tuto na půl hodiny. Takže jsme klidně mohli udělat okruh a vystoupit skutečně u hřbitova. Kdo nezná Zlín, nepochopí.
Prošli jsme nejdříve celým hřbitovem, stavili se u dědy, kde již měla mít urnu a napsané jméno i jeho manželka se kterou jsem si celkem rozuměl. Leč, ještě to tam nebylo.
Pak jsme vyšli zadní brankou, na které bylo napsáno, že je uzamčena a nepoužívá se. Zjevně to neodpovídalo pravdě. Neb jsme prošli v naprostém klidu na Fabiánku a vydali se směrem k Barabáši. Po cestě si moje Lupínka utrhla větvičku Forsythia suspensa, protože již nakvétala. Ale u rozcestníku jsme odbočili na Hradisko a odtud jsme šli jakoby směrem k hlavní cestě. Zde se však prudká odbočka, kterou jsem přehlédl, ale vraceli jsme se jen dvacet metrů. Po blátivém terénu jsme došli až ke hradu, kde moje milovaná jen poulila oči, protože jsem jí pochopitelně nakecal, že jde o kolos s obrovskou věží a platí se tam i vstupné. Ne, nic po mně neházela ani mi nevynadala za ten vtípek.
Odsud jsme se odvážně spustili po mokrém listí až k jakési chajdě. Zde jsem utrhl tři kousky Galanthus nivalis. Z lásky, ne že bych ji chtěl otrávit. A o kousek níže ještě dvě Leucojum vernum. Na další křižovatce jsme to znali, neb jsme se tudy vraceli z chaty na Kudlově. Potíž byla v tom, že to bylo všechno zarostlé listím a nyní tu nebylo nic. Takže jsme kousek šli špatně, ale vrátili jsme se už jsme šli do kopce. Já funěl jako hroch a abych to zamaskoval, pěl jsem některé filmové písně, čím jsem k smrti vyděsil srnku, která prchala pryč a je docela dobře možné, že tam někde ještě teď sedí a sprostě na mě nadává. Po tomto extempore jsem už raději držel svůj málo ušlechtilý zobák na uzdě a v poklidu jsme vylezli nad garážemi na Růmech a odsud došli až domů.
Ve Zlíně 25.2.2024 ©Pitryx
Mapka pochodu