Sobota 7.10.2023
25. výlet, Luhačovice
Sobota 7.10.2023
Původně měl být tento výlet až v Lístí Pádu, ale protože jsem měl v Dolní Lhotě obchodní jednání, spojili jsme příjemné s užitečným.
Autobus přijel tentokrát jen s pětiminutovým zpožděním. Cestou však nabíral další a nás se přišla nějaká paní otázat, zda nevíme, kde se řidič opozdil. Spěchala do Luhačovic a ve Lhotě měla přestupovat, takže spěchala na přestupný spoj. Když pak na další zastávce nastupovalo stádo dětí a jejich asi vedoucí se dohadovala dalších pět minut s řidičem, paní začala omdlévat.
V Dolní Lhotě však autobus na Luhačovice čekal, takže asi dojela do cíle dobře. My jsme se vydali k obchodu, kde zhruba před třemi lety koupila Lupínka první společnou flašku, kterou jsme tehdy ani nevypili. Ukecala mne, abych šel s ní a místo klasické Jelínkovy slivovice jsme koupili jinou, podezřele tmavou a vyrazili do mírného kopečka kde jsme byli i tehdy. Zde jsem provedl obchodní transakci na stavbě, kde mi byla nabídnuta slivovice a já zase nabídl svou. Ta domácí byla samozřejmě lepší. Nu a pak jsme vyrazili k „našemu stromu“. Ještě jsme se zastavili v parku, který tehdy vypadal poněkud jinak a šli jsme stejnou cesty jako kdysi poprvé. Ještě jsem Lupínce ukázal, kde je tady kostel, aby věděla pro příště. Kdo čtou tento web pravidelně, pochopí, kdo ne, mají smůlu.
Drobátko jsme ještě odbočili k domu, kde kdysi Lupínka bydlela a kde měla toho hodného pana domácího, ale to už jsme šmatlali do svahu kde v dáli stál náš strom. Zde jsme popili již poněkolikáté slivovice, chvíli poseděli a pak šli podobnou cestou zpátky k hlavní silnici. Cestou jsme viděli samovaz, ale takový ten moderní, co to balí do fólie, tak jsem kousek nafilmoval.
Došli jsme k asfaltové cestičce a po ní se vydali směrem na Luhačovice. Cestou jsme pozorovali paní, jak cvičí hezkého NO.
Chvíli jsme museli i po hlavní, což bylo o hubu a opět se ukázala potřeba reflexních vest. Poté jsme odbočili k Martincově mlýnu, za kterým byl na zahrádce nějaký zvědavý děda, se kterým jsme si chvilku pobesedovali. Po cestě jsme pokračovali dále až k pozlovické přehradě, na mapě prezentovanou jako vodní nádrž Luhačovice. Kdysi pradávno jsem na totéž místo přišel se svým NO a zapadli jsme tu do bahna. Nyní zde však asfaltové cestičky, takže nehrozilo podobné nebezpečí alá Vranov.
Na lavičce jsme opět chutnali slivovičku a pokračovali do města. U vody jsme vyrobili pár foteček, zašli na hráz a pak už pomaličku mezi davy turistů došli k městu. Zde jsme se stavili na vodu, zakoupili oplatky a šli na autobus, který nám jel skoro hned. Nevím, proč mají v Luhačovicích dvě stanoviště číslo tři, ale domů jsme dojeli dobře. Tedy na zastávku, která je zde jen provizorně u parku, kterým jsme šli nahoru. Pro mne to byla cesta utrpení, protože mne zradilo zdraví, ale došel jsem to. Výlet to byl hezký a za rok možná…
Ve Zlíně 15.11.2023 ©Pitryx
Všechny fotky