Trochu smutně a nostalgicky
Vyjeli jsme autobusem, který k mému údivu nejel klasicky přímou cestou, ale kolem přehrady, kterou jsem vlastně viděl poprvé. Ihned jsme se rozhodli se sem někdy podívat. My vystoupili na zastávce a vydali se k obchodu pro nějaké pití. Moje milovaná našla v knihobudce hezkou omalovánku, nebo něco takového, ale nechala ji tam řka, že ji pak vezme pro Alexe. Tedy vnuka. V obchodě jsme koupili pití a šli zpátky ke knihobudce, ve které již ta knížečka či sešit samozřejmě nebyl. Musela to vzít babice co vycházela před námi z obchodu. Doufám, že ji za budou čerti v pekle píchat do určitých míst žhavými vidlemi.
My pak šli ke hřbitovu, kde jsem zapálil svíčku za Alenu a její maminku. Ne, není to ke mně žádná rodina, ale s Alenou jsem nějakou dobu žil a s její mamkou jsem si celkem rozuměl. Tak to byla taková vzpomínka na ně. Něco jsem ještě nafotil a pak jsme šli stejnou cestou do vesnice, jakou jsme chodil každý rok s Alenou. Jen u těch známých jsme se již nemohli stavit. On prý strýc Láďa tak jako tak umřel, stejně jako „rychlonalívací teta“.
Já jsem hlavně fotil první tunel a pak i druhý, který se bude za tři dny bourat. I jakýsi místní občan nám to říkal a mně zase bylo tak divně, protože tomu prostě nerozumím. Komu to překáží?
Pak už jsme jen seděli na lavičce hezky na sluníčku a bylo horko jako v peci a proto jsme se přesunuli do staré čekárny, kde byl přece jen stín. Domů jsme pak jeli autobusem a v pohodě dojeli.
Zlín 29.08.2023 16:30 © Pitryx