23. vandr Královec a okolí (pátek- neděle)
Lupínka Krásnacká
A je tady pátek. Nejhezčí den v týdnu, protože začíná víkend a s ním spojené výlety, procházky, a i nějaký ten vandr. A jeden takový jsme měli naplánovaný. Já jsem se už od rána na něj moc těšila, a tak mi čas v práci utíkal strašně pomalu. Ale? Zničehonic byly dvě hodiny a já jsem pospíchala na trolejbus, protože na náměstí mně už čekal můj miláček i s “plní polnou” pro oba. Tak jsem si vzala svůj batoh, a společně jsme vyrazili na autobusové nádraží. Můj miláček na mně asi viděl, že mám hlad, a proto jsme se zastavili na pizzu. Čtvrtinka pizzy stála 55,-korun ale náčelník výpravy měl jenom 1000-ovku, kterou nedůvěřivý talián prohlížel z každé strany až usoudil, že je asi pravá. Moc mi chutnala. Pomalu jsme dorazili na nádraží. Tam jsme ještě chvilinku čekali až přijel autobus a po zakoupení lístku a pohodlném usazení jsme vyrazili vstříc novému vandru a dobrodružství. Vystoupili jsme ve Valašských Kloboukách u Provozovny, protože můj miláček vlastně náčelník a vedoucí vandru na mapě zjistil, že to bude odsud hezká cesta. Proti zastávce byl Penny market, a protože jsme jsi nebyly jistí, zda tam v kempu bude otevřená hospoda nakoupili jsme nějaké to “papáníčko” a vyrazili. Cesta po zelené značce byla asi prvních 100 metrů úplně pohodová a pak to začalo. Jak by řekl náčelník- hrb jako kráva!!! Ale takovou malou náplastí byla překrásná příroda kolem a to, že jsme šli, lesem . Asi v půlce cesty jsme si chtěli sednout a odpočinout, ale kde nic tu nic až jsme mezi stromy zahlídli odpočívadlo a byli jsme za něho vděční, protože těch pár minut nám pomohlo.
A pak už jsme šli do “kempu na konci světa” alespoň mně to tak přišlo. Po opuštění lesa jsme vyšli na cestičku k RS Královec a to byl náš cíl. Hospoda byla ještě otevřená tak jsme se nahlásili na ubytování a objednali dvě Kofoly a dvě polívky. Po krátkém odpočinku se nám místní údržbář, výčepní a krmič místních koz nabídl, že nám ukáže kde budeme bydlet. A tak jsme v poklidu došli do chaty č.5! Unavení a zničení jsme ulehli do postelí a zaspali.
Sobota
Dnešní den měl na programu dva cíle, – Rozhledna Královec a Vysílač! A tak jsme se vydali na rozhlednu. Cesta vedla lesem a byla to nádherná procházka. S náčelníkem jsme zkonstatovali, že tohle byl jednoznačně kemp z nejhezčí přírodou. A tady musím pochválit náčelníka, protože je to tvrdý chlap, lov divé zvěře nebo pronásledování lumpů zvládá na výbornou , ale výšky nejsou jeho doménou. A přeci vylezl na vrch rozhledny.
Takže jsem na něj moc pyšná. Ale neříkejte mu to, to je jenom mezi námi. Po zhlédnutí překrásné přírody a sestupu z vrchu rozhledny jsme se vrátili zpátky k hospodě. Zde jsme si objednali Kofolu a pivo a po zaplacení se vydali k vysílači. Tady už taková hezká cesta nebyla, protože byla asfaltová. Pohled na vysílač však ten pocit malinko vylepšil. Udělali jsme pár foteček a chystali se zpátky do hospody na oběd. Po usednutí ke stolu nám číšnice řekla že tam je oslava (asi pro 10 lidí) a tak podávají jenom polívku na kterou se, musí 20 minut čekat. Takže já jsem si dala pivo, protože jsem byla naštvaná. V nabídce jídelníčku totiž nabízeli brynzové halušky,na které jsem měla chuť. Náčelník byl vůči situaci shovívavější a dal si polívku. Večer jsem už měla hlad i já,a tak jsme se vydali do hospody. Objednaly jsme si Kofoly a polívky. Pak jsme šli do chatky, protože jsme věděli že nás druhej den čeká 7 km cesta do Valašských Klobouk po červené značce.
Neděle
Ráno jsme se vzbudili v půl páté a tak nám nic nebránilo vyrazit. Maličko jsme poklidili chatku a vyrazili. Cesta to byla úplně nádherná. Východ sluníčka, klid a překrásná příroda kolem.
Na začátku Valašských Klobouků jsme narazili na cyklostezku na kterou můžou být místní pyšní. Vedla lesem, každou chvíli lavičky, čisté a udržované okolí stezky za mně 1+ ! Když jsme došli k hasičárně mého miláčika osvítilo kouknout se kolik je hodin a jestli stíháme autobus v 8 hodin. Bylo 7.44 a tak jsme se rozhodli přidat do kroku a stihnout to. A? Samozřejmě že jsme to stihli a pohodlně se dovezli do Zlína. Zastavili jsme se ještě v Bille na nákup a pak domů. Byl to opravdu moc hezkej vandr.
Ve Zlíně 4.6.2023 ve 21:30 Lupínka Krásnacká ©
Já jako velitel, náčelník a netuším kolik ještě funkcí na mne můj miláček naházel opravil tři věci.
Ta první je to, že tu lavičku jsme neviděli my dva, ale objevila ji Lupínka sama a musela mne k ní přivést, protože jsem asi slepý jak patrona. Naštěstí se mohu vymluvit na to, že jsem měl jazyk na vestě a nohy se mi třásly jak po požití půl litru rumu.
Ta druhá věc je k větě, „měl na programu dva cíle, – Rozhledna Královec a Vysílač“. Není to pravda, protože velemoudrý blb udělal drobátko chybu a měl v plánu pouze rozhlednu. Její polohu určil odhadem a teprve v půli cesty zjistil, že vede výpravu sice po rovné cestě, ale opačným směrem. Moudrá hlava do pečiva si totiž myslela, že vysílač – rovná se rozhledna. Není tomu tomu tak. Takže jsme ušli kus cesty opačně. No, svět se nezbořil, vysílač i rozhledna stojí dál, takže se vcelku nic nestalo.
Třetí věc je ta, že Lupínka píše o obědě a o tom, že byla naštvaná. Napsala to slovo jen proto, že je to slušná žena, ale já jsem na ní viděl, že je kur….ky nas..á. Kdyby pohledy mohly střílet, tak by tu číšnice ležela na zemi v krvi.
Takže to bych chtěl dodat k hezkému článečku Lupínky ve kterém jsem opravil jen pár chyb a jinak jsem jej nechal tak jak je.
Vlastně ještě jedna poznámka. Lupínka něco zamlčela. Nevím, zda to vynechala úmyslně, nebo schválně z úcty ke mně. Napsala, že jsem na rozhlednu vylezl. Není to pravda. Musela mne tam vytáhnout skoro násilím a nahoře jsem objímal trám a odmítal se jakkoli angažovat při psaní do vrcholové knihy. Nu a také vám smlčela to o tom, jak jsem měl poté dole zabarvené spodní prádlo. Howgh.
Celá fotogalerie je níže.
Mapka příchodu
Mapka vysílač a rozhledna
Mapka odchodu