úterý 6.6.2023
Vstávali jsme v pět ráno a žlutým busem vyjeli o čtvrt na sedm ze Zlína do Olomouce. Odsud jedenáctkou až na kopeček na zastávku Bazilika. Šli jsme k ní a já se pokoušel fotit. Jenže mobil si dělal, co chtěl, a tak jsem s ním třískl o zem. Má to za sebou a již se nalézá v křemíkovém nebíčku.
Bazilika*1), jejíž historii si můžete přečíst zde, jako taková byla zavřená, a tak jsme si to namířili do ZOO. I zde bylo ještě zavřeno, takže se opět čekalo.
Za tu cenu je tam vstupenka jen kousek hadru, divím se, že to rovnou netisknou na toaletní papír. Domnívám se, že za ty peníze to mohlo být hezčí. Nu, a pak jsme šli a šli a já jsem jednu chvilku myslel, že se pokálím bolestí, takže jsem si vynutil pauzu na Kofolu, abych zapil prášek, se kterým to lépe snáším a trochu se to upravilo.
Nemá smysl popisovat toulku zahradou. Mají to tam pěkné, ale tam, kde jsem si kupoval to pití, byl stan a v něm humus jako v chlévě. Už jsem jen čekal až tam naběhnou prasátka.
Mne nejvíce zaujala mořská akvária a hadi.
Nu, a pokud se ptáte, zda jsme měli jako vždy „štěstí“ na kravál, tak jako vždy měli, protože cestou od baziliky nás sledoval čistící vůz a v ZOO chodila třída za třídou. Nevím, proč nebyli ve škole. Sekačky jely také, ale v dálce, takže nevadily.
U východu ze ZOO zaujala podivná mísa a po chvíli zkoumání jsme si domysleli nač to je. První pětikoruna se „valila“ hezky dlouho, škoda, že jsme to nenatočili. Takže je tu až třetí pokus, račte se podívat.
Po prohlídce jsme zašli do baziliky, kde jsme dali každý po desetikoruně z a mini svíčku a zapálili. Já jsem se pomodlil za své zesnulé známé a požádal jsem, zda by bylo možno udělat něco s těmi mými bolestmi. Když už to nedokážou doktoři…
Nevím, zda jste zde již někdy byli, ale do mne vstupuje na takových místech klid, a pokud se neobdivuji práci mistrů malířů a sochařů, rád rozjímám nad životem. Každý člověk by to měl jednou za čas učinit a je docela dobře možné, že by byl o něco menší svině, než je dosud.
Také zde řeším otázky víry. Při mém hledání Boha, kterého já ovšem nazývám Pravdou nebo Mocí mne napadají verše ze Skutků v sedmnácté kapitole. Jde o verš dvacátý čtvrtý a dvacátý pátý.
Já si část z nich vykládám, tedy nejen já, takto. Bůh nepřebývá ve chrámech postavených lidskýma rukama *2). Tak kde jej tedy hledat? Domnívám se, že v srdci. Možná ho tam má každý, jen neví jak k němu. Ale dosti teologie. Pojďme opět k věcem přízemním. Opustili jsme baziliku a maje normální, lidský hlad, vpadli jsme do hospody. Moje drahá objevila jídlo téměř zadarmo, a tak jsme si jej dali. Polévka byla rajská, a kdyby byla teplá, nic by tím kuchař nepokazil. Nevím, zda byl stejně natvrdlý jako rýže v ní. Hlavní chod, guláš nebyl nejhorší. Já jej dělám jinak a většinou ho osolím. Moje drahá si dala něco jiného, jakési kuličky čert ví, jakého původu s masem. Já si dal porci knedlíků navíc, a když mi pak bylo sděleno, kolik stály, šprajcly se mi v žaludku. Takže jsme pěkně papali a při tom, když se moje drahá otočila, tak jí mravenci hodili do talíře moje maso. Vůbec jsem si toho nevšiml, a kdyby je Lupínka neprozradila, prošlo by to celé bez rakce z mé strany. No, nakonec dlužno dodat, že jsem snědl všechno a že to zase nebylo tak špatné. Lupínka si vzala tři takové ty kuličky domů, řka, že si s nimi doma zahraje důlek. Ještě jsme cvakli fotku a vypadli.
Pak jsme šli na autobus do Olomouce a krásně jsme stihli bez čekání vlak do Otrokovic. Zde trobojelus a cesta na zastávku a přímo domů.
Výlet se celkově podařil, až na ten rozbitý mobil a hulákající děcka. Mimochodem vlak byl plný jiných. Spokojeně seděli a starší lidi stáli. Ovšem děti vytrvale hleděly do mobilů. Kolem procházející učitel jim sice něco vysvětloval, ale situaci ponechal tak. Ach jo. Svět se v prdel obrací.
*1) Bazilika navštívení Panny Marie
*2) Deus, qui fecit mundum, et omnia quæ in eo sunt, hic cæli et terræ cum sit Dominus, non in manufactis templis habitat, nec manibus humanis colitur indigens aliquo, cum ipse det omnibus vitam, et inspirationem, et omnia.
Ve Zlíně 6.6.2023 Pitryx©