21. vandr Rusava
pondělí-středa, 15-17 května 2023
Pondělí
Odjezd autobusem do Holešova, zde přestup na další autobus, kterým se dojede až na zastávku Rusava kino. Netuším, jestli tu nějaké někde je, ale zastávka se tak jmenuje.
Vydáváme se po asfaltové cestě do mírného kopečka. Jde se vesnicí, kolem hotelu Sport a pořád po asfaltu. Překvapuje přítomnost knihobudky, kde se na chvilku zastavujeme a probíráme knihami. Pak pokračujeme stále rovně, až k ceduli s nápisem Vlčková a Osada pod Grůněm. Nečekejte klasickou trampskou osadu, kdepak. Je to typicky masňáská záležitost a jediný srub v klasickém stylu jsme našli zašitý dole u potůčku. Jdeme ještě asi tři sta metrů dále, stále rovně a už jsme u odbočky doprava, kde je samotný kemp, nazvaný ovšem penzion.
V kempu nás vítají dva psi, volně pobíhající i přes obří ceduli, že mají být na vodítku. Poznáváme, že jsou to psi majitelů a já se s nimi hned kamarádím.
Vpadneme do hospody, kde objednávám dvě piva a hlásím, že tu mám objednané bydlení. Čímž to ovšem také prozrazuji druhé části výpravy, kterážto se domnívá, že se bude pokračovat dále.
Po vypití piv se jdeme ubytovat s tím, že původně dvoulůžková chatka nám byly vyměněna s mým souhlasem za čtyřlůžkovou. Moje drahá polovička obléká peřiny a polštáře a na chvilku uléháme.
K večeru se jdeme projít směrem k přehradě. Nádherná záležitost, až na bláto, které tu bylo po velkém dešti. Z přehrady se vracíme zpět a zkoumáme kemp. Není tu nic nějak silně zajímavého co by nebylo někde v jiných kempech. Až na hru přidělanou na dřevěné cívce na kabely. Je to obdoba „Člověče nezlob se“, jen místo člověče je tam „koníčku“.
Následuje večeře, po které mne začala svědit huba, a tak jsem zašel do hospody pro nějaký ten oplatek a zaplatit ty piva. Zde mi bylo sděleno, že to stačí později. Že se to stejně píše na účet. Vzal jsem čtyři Tatranky a šel zpátky do chatičky. Pak už jen sníme po jednom kusu a chystáme se spát. já ještě klasicky vysedávám před chajdou, když dostanu návštěvu. Místní kočka se dostavuje v plné parádě. A vynucuje si zájem. Tak se s ní chvilku přátelím a pak už jdeme spát.
Úterý
Hned ráno se vydáváme na okružní cestu. Jen takovou kratší, nechtěl jsem dávat svému zdraví nějaký záhul. Hezká zastávka je u pramene, někdo to tu udělal skutečně hezky. Pak jdeme dále ale místo odbočky vlevo a zpět do kempu se vydáváme doprava směrem na Jestřábí. Nedržíme se turistické značky, což ostatně děláme často a rádi, ale vykračujeme po asfaltce. Stále do mírného kopce, takže pohodlně. Přesto mne páteř zrazuje a potřebuji sednout. Naštěstí jsou zde klády, ale také posed, na který začne Lupínka lézt.
Varuji ji, že po tom dešti jsou šprušle namoklé, ale ona přesto leze až nahoru. Pak se vracíme do kempu, kde následuje opulentní oběd. Vepřové maso v plechu s chlebem a čaj. Po obědě se musím natáhnout a pak začíná zase pršet. A dost hodně, takže už nikam nejdeme a zdržujeme se v chatce. Přesto je to perfektní. Trošku toho deště si dopřejte i vy a pusťe si videjko. Kdybyste pak chtěli vědět, cože to ta moje krasotinka hledá, tak vězte, že jí tam spadla někde dvoukoruna. Nebo desetník? To už nevím.
Já musím opět do hospody, kde platím účet. Jeho cena mi vyráží dech. 178 korun za dvě piva a čtyři oplatky? Nějak mi to neštymuje, a tak se dozvídám, že pivo stojí 39 korun, ale jeden oplatek 25. Ano takový který stojí jinde nejvýše patnáct kaček. Neříkám na to nic, za blbost se platí, nechávám obr tringelt dvě koruny a jdu zpět do chatky, kde to Lupínce sdělím a ta se chytá za břicho a válí se po zemi smíchy. Dělám si srandu, že jak ona měla tatarku za nehorázný peníz ve Vrbně, tak já tady oplatek. Také se tu zjevuje jiná rodina se dvěma psy, které má pochopitelně na volno. Mají chatku hned vedle nás. Dosud jsme byli v celém kempu naprosto sami. Nu, ještě chvilku sedíme a poté vlastně náš den končí.
Středa
Noc je přímo ukázková. Prší jako z konve a vichřice hučí jako pokažená klimatizace. Já se musím po půlnoci projít na WC a klepu se jak ratlík. Dala se do mne zima. Tuším nadcházející problém, ale nechávám si to pro sebe. Vítr rve kus střecha a tříská s ní o dřevěný podklad, takže oba moc nespíme.
Ráno tedy vstáváme dříve. Věci už jsme částečně sbalili včera, takže už dobalíme zbytky a už jen uklízíme. Klasicky, Lupínka jen zamete, což je její mánie a sundá povlečení. Takže vycházíme ještě deset minut před původním plánem. Malilinko mrholí, ale jinak se kráčí v pohodě. Včerejší potůčky se změnily v dravé řeky, které by se daly klidně sjet na canoi nebo cayaku, hihihi. V knihobudce si dělám legraci, které knihy potřebuji k dalšímu vzdělání a přemlouvám Lupínku k tomu, aby mi je vzala k autobusu a pak domů. Chudinka je překvapená tak, že ani nehlesne a já jí kladu knihy do náruče. Přestávám až když začne podklesávat v kolenou a tvářím se, že odcházím, pročež se zastavuji a táži, proč nejde za mnou a jestli tu míní tvrdnout do večera. Mám štěstí, že má plné ruce jinak by mne zcela jistě něčím majzla, šutrů je kolem dost. Pak srandu končíme a jdeme dále.
Tady níže beze stromů na některých úsecích dost profukuje, což mi neprospívá. Bundu se mi lovit nechce, zdravotní problémy stejně budou.
Na zastávce jsme o hodně dříve, takže hádáme slova a pak přichází učitelky s žáky. Tři na zhruba dvacet vyjevených chlapečků a holčiček. Jedna z učitelek na ně řve jako kráva. Být tam moje dítě, tak učitelce vymáchám hubu v kaluži. Nu a pak už jedem do Bytřice po Hostýnem, kde máme čas půl hodiny. Ten zkrátíme o nákup v místním obchůdku. V prodejně si dělám srandu sám ze sebe, že si koupím onen oplatek a skutečně se na něj díváme. Stejný výrobce, stejné složení, stejná gramáž, ale cena necelých devět korun. Ach jo.
Cpeme se sladkostmi, nasedáme na autobus, který nás doveze až do Zlína.
A to je konec vandru.
Ve Zlíně 18.5.2023 © Pitryx
Zde je celá fotogalerie
Mapky pro příchod (velká), ale také pro vycházky (malé).