19. výlet z Držkové na Troják

Pondělí 1. máj 1.5.2023

Ráno odjezd do Držkové autobusem. Ten jede po cestičce po které jsme měli pokračovat a z toho jsem byl paf. Teprve pak jsem zjistil, že tam jel pro naftu. Zde také bydleli koně. Pokračujeme po cestě, kde jen čumím na nové baráky a chaty. Po pravé straně pak zcela nová dřevěná chaloupka a u ní kaplička. Nějaký muž tu něco opravuje a já, neučiniv dnes ještě dobrý skutek, házím do otvoru na mince desetikačku. A ono to začalo hrát a pán povídá, že se nebudou měnit figurky, protože mu praskl převodový řemen. Ale ony se nakonec měnily, ostatně, koukněte na video níže.

Pokračujeme k cíli cesty, stále ještě po asfaltu až k bývalé hájovně. Na křižovatce u ní se dáváme doprava a docházíme až k chatě, kde moje dcerka milovaná jezdila na tábor. Zde už chvilku pauza, protože mne začalo bolet naprosto všechno a dokonce jsem uvažoval o návratu. A samozřejmě je tu spousta nostalgie a vzpomínek, když jsem sem chodíval s fenou Algolianou CECIB von Kaibach D. Estr. Člověka to zasáhne, ani neví jak. I já si uvědomoval tok času. Vzpomínal jsem na vysoké stromy a hustý les, který už tu není. Dokonale zničená plocha žaluje celému světu a ukazuje se ve své obnažené nahotě. Zvedá k nebi pahýly neuklizených větví a pařezy volají, „Podívejte, co nám ti lidé udělali!!“ Celá ta paseka křičí a naříká, ale nikdo ji neslyší. Ten bol zůstává jen tomu kusu krásné přírody, té věci, které člověk nechce rozumět. A stejně jako poraženému stromu tekou slzy bolesti a zlosti, tak se děje i nedalekému potůčku, který ukazuje své kalné jádro. Už dávno není čistý jak býval. Ryby uhynuly a ostatní živočichové prchli kam se dalo. Jeho nádherná vůně smíšená právě s vůní těch stromů pominula. Pláče les, pláče voda a člověk nad tím mává rukou. Hlavně, že má tady postavenou svou chatičku ve které si lebedí. A že k ní může autíčkem. Co bolesti to stálo ducha přírody, lze-li to tak nazvat, je mu naprosto jedno.

Pokračujeme do hrbu kolem spousty chat a moji milované se opět zachtělo zlikvidovat kousek přírody a mínila oškubat všechny větve z třešní. Nakonec se spokojila s petrklíči, které jsem s nasazením vlastního života natrhal v příkopě.

Pokračujeme stále do hrbu a kolem nás se to začíná hemžit kolníky. My ještě u vody pozorujeme malé pulce a rybky a pokračujeme dále. Terén je super pohodlný, počasí ujde a my se ocitáme nahoře na křižovatce, kde velemoudrý Pitryx někde přehlídl rozcestník. Takže stojíme na asfaltu, na hlavním tahu a protože moje milovaná Lupínka již toho má také plné zuby, Pitryx zkoumá jízdní řád. Je zjištěno, že to jede zhruba za půl hodiny a na zastávku je to asi kilometr a půl. Dřeme to do hrbu z plných a také posledních sil a jsme na Trojáku. Chvilku čekáme na bus a jedeme do teho Zlína. jenže nedojedeme, protože autobusové nádraží je uzavřeno kvůli asi padesátce mamlasů, co si vymysleli stejný průvod jako za komunistů. Aby je matka skarela všechny. Takže jsme vystoupili dříve a šlo do Zlíňanky, kde jsme si dali zmrzlinku a pokračovali do Penny. Zde malý nákup a pak prodírání se davem, který tu slavil první máj či co až k bývalé knihovně. Zbytek cesty v poklidu.

Ve Zlíně 1.5.2023