9. vandr – Milovice

Velký výlet do Milovic a Prahy (Tedy, měl být velký)

Příjezd

Odjezd ze zrána ráno přímým vlakem do Prahy. Kupé jsme měli sami pro sebe, ale před Přerovem tam naskočila rezervace. Tak jsme se přesunuli do dalšího. Jinak cesta v pořádku, jen vlak stál u každého patníku.

V Praze nejprve obchod, kde zakoupeno pečivo a salám. Skutečně jsme nehodlali živit ty zloděje ve stáncích. Poněkud překvapilo počasí, bylo pár centimetrů sněhu a mi to klouzalo přímo šíleně.

Cestou jsem vpadnul do informačního střediska, kde jsem doufal nalézt mapu a tak se i stalo. Podle ní jsme došli na nádraží zhruba za pět minut. Přímý vlak nám ujel a tak jsme jeli dalším, kde se muselo v Lysé přesedat. Ale do Milovic jsme dojeli v poklidu. Zde jsme pak už zamířili přímo k mé dceři, která nás očekávala i s mým vnukem na nádraží. Zbytek dne byl pak již jen ryze soukromý.

Další den

Další den jsem měl jet do Prahy na schůzi UFOlogického Projektu Záře. Když jsem probíral plán v kolik za mnou Lupínka přijede, shodli jsme se na tom, že to jeden bez druhého nedáme a tak jela se mnou.

Vše proběhlo bez potíží, akorát v metru jsem se bál. Dali jsme nekřesťanské peníze za deset minut pobytu v tom tunelu a pět minut jízdy a dorazili k Andělovi. Zde krátká procházka, marné hledání bufetu kam jsem chodíval a pak jsme šli na místo srazu, kde již někteří borci byli. Schůzka nebyla nic moc, jednako pozdě a jednako si všichni dali oběd, což my nemohli, neb jsme měli oběd u dcery.

To jsme ještě vůbec netušili, že se to semele všechno jinak. Takže jsme si dali každý černého kozlíka z lahve za 15 korun. I když ona servírka tvrdila, že je čepovaný a proto taky drsně naúčtovala vyšší sazbu. V obchodě u nás je za 15 korun, tady byl za 40. Ale byl jsem rád, že nechtěli trojnásobek. Vypadli jsme asi po hodině a spěchali zase do Milovic.

Cesta opět v poklidu. V Milovicích jsem se trochu najedl a čekal na přídavek, když vnuk zkolaboval a musel být okamžitě a ihned odvezen do nemocnice. Zeť tam pak vezl věci a my volili odjezd. Takže nás hodil na nádraží a my jeli domů na blind. Nejprve do Lysé nad Labem, kde byl ihned přestup na žlutý vlak do Kolína. Zde byl čas tři čtvrti hodiny a já poprvé v životě raději koupil místenku. Pak jsme se šli podívat kolem nádraží a v poklidu dojeli až do Otrokovic, odkud jsme pokračovali trolejbusem pod hotel Zlín. Vyšlapali jsme kopec a byli doma.

Závěr: Až na tu poradu a počasí to vcelku ušlo. Smutný konec se v dobré obrátil, neb vnuk už je opět jako řípa a to je to nejdůležitější. Výlet hodnocen na 80 %.

Ve Zlíně 9. 3. 2022