Vycházka do ZOO
Vzhledem k tomu, že mám vycházky od desíti, tak jsme vyjeli později. Turniketem jsme prošli v pohodě, ony tu vstupenky dostala totiž Lupínka v práci a já jsem jim moc nevěřil.
Už zdálky jsem slyšel zvuk jako když někdo řeže dřevo a pomyslel jsem si, že mám prostě smůlu. Jenže to nebylo řezání dřeva, ale vydry, které měly asi mezi sebou nějaký spor o milence nebo kus žrádla, čert ví a tak dělaly virvál až se na blízkém zámku hýbala věžička.
Pak jsme měli štěstí nakrmení lachtanů, kteří prováděli velmi odvážné kousky. Lupínka se na samce vážícího snad sto tun upřeně dívala a pak hned zase na mne. A znova a znova. Tyto pohledy v krátkém sledu měnila a já jsem tušil proč. Ta podoba a váhová kategorie…
No, pak se mělo jít na halu jižní Ameriky, ale kvůli tisícovce řvoucích dětí jsme šli zatím omrknout velbloudy. Do haly jsme se vrátili později. Zde opět super a pak jsme to namířili k opičinci, který však již opičincem není. Rád jsem zavzpomínal na mladá léta, kdy jsem zde pracoval. Nuže, místo opic zde pobývali podezřelí tvorové kteřížto se zovou rejnoci a mou důvěru si rozhodně nezískali. Zato Lupínka je hladila a skoro je líbala, takže několikrát málem spadla do bazénu za nimi.
Pak jsem chtěl vidět gorilu, leč ta tam již není a tak se šlo na Tyrol na oběd. Ceny mne opět donutily k zamyšlení, jak se vyřizuje půjčka v bance a kdybych nebyl hluchý, mohl jsem ušetřit padesát korun za čepovanou desítku. Za tu cenu bych to nekoupil.
Následovaly žirafy, a pak cesta směrem dolů. Nejvíce zaujaly surikaty, které snad nevydrží v klidu.
Po chvilce odpočinku před jejich výběhem jsme sešli až dolů. Zde sloni, ve vodě kolem jejich výběhu spousta pulců a pak návštěva asijské zahrady. Mezitím další spousta zvířat a všeho dalšího, ale to už mne bolely záda tak, že jsem sedal všude kde to šlo a nehorázně se těšil na konec prohlídky, Z toho důvodu jsme už vynechali konec ZOO a také i proto že povážlivě docházel čas mé vycházky. Proto trochu rychlejší pochod do kopce, na kterém jsem marně hledal původní trasu. Vše je tu prostě jinak než před nedávnem, tedy těmi dvaceti lety. Panter či jaguár chrápal, takže jsme jej skoro neviděli, ale to už jsme opravdu chvátali na zastávku. V poklidu jsme dojeli čtverkou trobojelusem až k pizerii a dohrabali se domů.
Resumé: Naprosto perfektní návštěva i s procházkou. Jen jsme to někde měli zkrátit. A to jsme ještě chtěli zvládnout zámek. Kvůli toho sundávám desítku bodů.
Ve Zlíně 4.6.2022
Celé album zbylých fotek je tady.