Vyšli jsme z baráku dříve o hodinu a půl, neb jsem musel na úřady. Tam poměrně rychlé vyřízení a hodina času na autobus. Takže jsme si zašli do pekárny, kde jsme koupili pečivo a v parku jej snědli. Následně pomalu na trh a pak teprve na autobus. Zde jsme se dověděli, že jede jen na rozcestí, a tak jsme z něj šlapali do Hostišové dva kilometry. Nevadilo, protože jsme našli první jahody, tedy jen dvě, které však byly promptně ochutnány. Pak se šlo dál, sice do kopce, ale pohodlně po asfaltu s občasným projetím auta, až na točnu autobusu, kterýžto nás měl vyvézt až sem. Kousek před zastávkou ležel mladý ježek břichem vzhůru, ale já si předtím všiml baby s děckem, jak nese něco na lopatce a vyhazuje to někde tady. Asi to byl on, a tak ho Lupínka převrátila normálně a uklidila do stínu. Teprve teď milý bodlináč ožil a zdálo se, že mu vcelku nic není. Když jsme jeli zpět, už tam nebyl. Na zastávce následoval odpočinek a pak výšlap do prudkého, leč krátkého kopce.
Nahoře jsem zjistil, že z křížové cesty jsme u pátého zastavení, takže jsme šli k prvnímu. Zde nádherný výhled na nějaký vysílač v dáli, který se mi nepovedlo určit ani doma z mapy a na vysílač na Tlusté hoře. Pak jsme prošli začátek křížové cesty a navštívili dětský koutek, kde jsme se vyřádili jak zamlada. Lupínečka dokonce šplhala na strom pomocí primitivních šprušlí a chtěla asi až nahoru, ale v tom jsem už jí zabránil, neb jsem měl o ni strach.
Následně již v naprostém poklidu a bez blbostí cesta až ke konci křížové cesty. Zde malinké zabloudění, asi o dvacet, možná třicet metrů a pak cesta k rozhledně. Několikrát jsme srdečně pozdravili krávy, co se pásly kousek od nás a dohadovali jsme se, proč ti dva pitomci, co sem přiběhli čert ví odkud, nelezou nahoru. Když pak kolem nás proběhli, vydali jsme se ke vchodu rozhledny, kde byla masívní mříž a lakonická zpráva, že klíč je k mání v hospodě. Kde se však nalézá tato, již psáno nebylo. Bylo tam sice telefonní číslo, ale nám to bylo fuk.
Usedli jsem na schody a za asistence kraviček vypili vrcholový drink a Lupínka zbodla tatranku, která v tom horku nevypadala příliš vábně. Já ji nechal radši v kapse. Pak jsme šli ještě okolo vesnice k soše nějakého svatého a ke kapli. Zde jsem zjistil, že nám to za několik minut jede, a tak jsme se vydali na zastávku.
Vyjeli jsme v pohodě skoro sami a ve Zlíně vystoupili už na Náměstí práce. Ještě jsme hupli do obchodu a pak, kolem půl druhé došli domů.
Hodnocení: Nebylo co vytknout, chvíli sice bolela páteř, ale jinak v poklidu. Na můj vkus moc horko, ale dalo se to vydržet.
Za mne tedy skoro 100 %.
chtěla jsem napsat, že ten ježura je boží, ale ony jsou všechny fotky boží!!!!!jen tak dál….