5. vandr – Hluboče

Nultý. den, středa 22.9.2021

Odjíždíme ze Zlína v 10:45 směr Valašské Klobouky. Nebo Klobúky? Já nevím, všude je to napsáno jinak. Cesta v naprosté pohodě, na místě máme čas jen na jednu dvě fotečky

a ihned pokračujeme na Brumov-Bylnici. Původní zastávka „U Lipy“ byla zrušena a nová je posunuta v náš neprospěch. Přesto zkoušíme zkratku lesem. Mnou špatně přečtená mapa zavinila, že se drápeme do kopce jako kamzíci a zaseknutý obří batoh na větvi je jen nejmenší zlo. Po chvíli bolí lýtka jako kráva, ale dereme se statečně kupředu. Nakonec jsme sice ušetřili kilometr, ale je otázkou, zda to stálo za to. Zbytek cesty k chatě je již skoro po rovině, tedy v podstatě pohodový. Dorážíme na místo, chvíli ještě blbneme, procházíme okolí a Lupínka papá. Čekáme na majitele a sbíráme dřevo na zahajovací oheň. Majitel přichází po sedmé hodině a řešíme drobnosti. Když zůstaneme sami, děláme oheň, přísně přírodním způsobem. Zde mi trochu haprují nervy, neb nemám rád oheň z listnatého dřeva. Většinou to hoří na hov… špatně, a ještě občas smrdí. Protože neuznávám jiné rozdělání ohně než klasicky, hoří to až po půl hodině, a to ještě blbě. Dřevo je mokré. Přesto se opeče salám jako špíz. Mohutně pojíme a pak jdeme spát.  

1. den, čtvrtek  23.9.2021

Spalo se nádherně. Ráno sezobneme to, kdo co chce a vydáváme se na cestu. Cílem je Brumov-Bylnice. Nejprve návštěva hradu a pak oběd. Následovat má nákup potravin a návrat domů.  

Jdeme pěšky z chaty bez pokusů o zkratku až k vlakové zastávce a také se mrkneme na místní nádraží. Pak jdeme na zastávku autobusu a tím také dojedeme až na zastávku MEZ Triodyn. Následuje poměrně těžký výstup po schodech k hradu, tedy výstup těžký pro mne.  

Při koupi vstupenek kus za padesát korun si vyslechneme legrační průpovídky zaměstnance a jdeme dovnitř. Zde překvapení ve sklepní chodbě, pak ještě odpočinek v mini amfiteátru a odchod dolů.  

Nejprve zmrzlina, kterou chutnáme vždy a všude. Zde nalézáme dvě cukrárny. Jedna v dolní části náměstí, kde jsou i slunečníky, a tedy možnost sedět venku. Cukrárna však vypadá zavřeně. Proto volím druhou, trochu mimo náměstí. Prodavačka je Slovenka, z čehož má radost druhá polovina výpravy, neb jsou krajané. Zmrzlina je chuťově dobrá, ale špatně umíchaná a jsou v ní zbytky polotovaru, který vypadá jako makarony. Proto tuto cukrárnu nedoporučuji. O té druhé se dočtete později. 

Pak jdeme zpět na náměstí, kde jdeme do restaurace „Pod hradem“. Zde nabízejí menu za sto devět korun, takže neváháme. Obslouženi jsme téměř ihned. Franfurtská polévka je studená, nejsou v ní brambory ani salám. Mísa nám byla asi donesena od předešlého stolu, kde už všechny tyto pochutiny vybral jakýsi stařík. Hlavní chod byl uspokojivý, totiž holandský řízek s bramborem. Údajně čepovaná limonáda byla bez bublinek a nic moc.  

Poté jsme provedli nákup potravin ve velkém obchodě, kde se Lupínka potkala s kolegyní z práce a jelo se na chatu. Máme královský odvoz autem až na místo od samotného majitele, za což mu vřele díky, neb batoh s potravinami vážil něco kolem půl tuny. Na chatce krmě bohatá a spánek. 

2. den, pátek 24.9.2021

Dnešní den se nesl v duchu návštěvy muzea paní Amálie Kutinové. Vyrazili jsme později, neb nás vzal až skoro k němu opět majitel chatky, čímž nám opět ušetřil čas. Zde jsem tedy viděl kde se paní Kutinová vynacházela jako dítě, ale to vše bez muzea, neb knihovna, kde se mini muzeum nachází byla uzavřena kvůli opravě střechy.  

Rychle přehodnocuji plány a jdeme ze Štítné do Popova na nádraží, odkud chci vlakový výlet do Brodu. Po cestě hezkou vesničkou sníme jablka, která tam volně rostla a dvě hodiny času využijeme na prohlídku Popova. Zde zažijeme setkání s kudlankou nábožnou, která si to hověla přímo uprostřed asfaltky. Lehce ji směřujeme do trávy a odcházíme.  

V Uherském Brodě pak kupujeme kanastové karty a jdeme se najíst do KD PUB. Jenže ceny zaskočily i mne, a tak si moje drahá dává kvasnicové pivo, ke kterému já nemám důvěru a dávám si jen limonádu. Poté jdeme na zmrzlinu a koupit něco k snědku. Ještě zastávka v drogerii, nemám nervy na rozdělávání ohně v krbu klasicky, tak zbaběle poprvé v životě kupuji PEPO. Pak zpět na nádraží. Zde lehká svačinka a cesta do Bylnice. Pak pěšky k chatě, večeře, oheň v krbových kamnech a spánek. 

3. den, sobota 25.9.2021

Tuším katastrofu a ta se jako vždy plní. Chatař pod námi si naplno pouští svou drum drum muziku. Prostě jen další blb, který se domnívá, že je celé údolí jen jeho. Já tedy operativně měním klidový plán na plán výletový a jdeme po jídle k místu Petrova studně, kudy údajně přišli věrozvěstové Cyril a Metoděj. Cestou kolem chaty toho hudebního blbce začínáme chápat, proč mu okolní chataři nedají po tlamě. Žádní tam nejsou. My jdeme dále a nedržíme se rady majitele chaty a bereme to zkratkou. Je v pohodě a stoupáme do kopce. Vidíme nádherný pohled do údolí na vesničku zvanou „Svatý Štěpán“. Výše pak jsou ještě krásnější výhledy.

Studna však nikde, jen polozbořený a dávno opuštěný kravín nebo vepřín, maringotku a nějaký sklep. Studna je pravděpodobně zarostlá, takže prostě není vidět. Ve sklepě objevujeme bednu s pivem, dohadujeme se, zda je to pro pocestné. Lupínka by ráda jedno „uchmatla“ a vyzunkla, ale já jsem proti. Ne protože že pivo moc nepiju, ale proto aby nás nikdo za krádež neodprásknul. Venku pak usuzuji, že studna je asi ten zarostlý flek, kde není ani voda vidět. Jdeme zpátky a pořizujeme spoustu fotek. Vracíme se pro ztracený šátek a pak již definitivně nastupujeme návratovou cestu. Na ní ještě chvíli odpočíváme na trávě, protože můj kloub o sobě dává vědět tak důrazně, že jsme prostě museli. Na chatě následuje několik her vykládaných rumů až do tmy. Pak dohrávka v chatě, ohníček v kamnech a spánek. 

4. den, neděle 26.9.2021

Více méně odpočinkový den. Jen nutno na nákup, takže cesta dolů na zastávku mnou navrženou zkratkou. Moc dobrý nápad to nebyl a Lupínka jej chtěla vyřešit. Volila tedy zkratku doprava kolem ohradníku. Mimo osm krát vykloubeného kotníku došlo tedy také k pokopání elektrickým proudem, pod kterým ohradník byl. Konstatuji, že už budeme chodit normálně. V Brumově nákup a návštěva druhé cukrárny, kde si za dva kopečky napočítali nehoráznou cenu. A zmrzlina je hnusná jako čert. Jsme bez obědu, neb je všude zavřené. Nákup a čekání na autobus, pak cesta na chatu. Zde kartičky, jídlo, ohník v krbokamnech, pak spánek. 

5. den, pondělí 

Po odpočinkovém dni obtížnější den s výšlapem. Nejprve pěšky na autobus, klasicky zastávka „U Lipy“ a dojezd na konečnou autobusů na Kopanice. Odsud pomalu po asfaltu, kolem dvou pramenů až k hraničním patníkům. Cestou vidíme přejetého slepýše a později i mloka. Lidské bestie se svými zkurvenými autíčky i zde tvrdě zasahují do přírody a regulují ji. Mne by zajímalo, proč dole není závora a proč některý mamlas zde vůbec nějakou silničku připustil. Další cesta už vede po Slovensku k úpatí nějaké hory, kde vidíme ceduli s nápisem „Vršatec“. Já vůl v domnění, že jde o název tohoto kopce se deru nahoru i s Lupínkou na nějaký hezký výhled a prd. Nemá to konce, tak se vracíme zpět. Teprve doma, kde mám i mapu Slovenska zjistím, co že je ten „Vršatec“ zač.  

Kráčíme zpět kolem točny, kde zastávka není, aniž kdo z nás chápe proč. Místo tam na ni je. Jdeme tedy až dolů ke kříži. Potkávám krásně štěně, které svou paničku evidentně neposlouchá a my dva se stáváme jeho prioritním zájmem. Na zastávce „U kříže“ projde pán s jiným psíkem někam do boční ulice a za ním malý psík, který se pak vrací, pobíhá zmateně kolem a zoufale vyje. Buď utekl někomu z dědiny, nebo ho někdo vyhodil. Jeho další osud neznám. Ukecávám svého miláčka na mezizastávku ve Vlárském průsmyku a ona k mé obr radosti souhlasí.  

Na místě se samozřejmě fotíme u všech cedulí oznamujících změnu republiky a jdeme opět na Slovensko.

Ne však přímo, neb tam stojící policajti nevěstí nic dobrého. Jdeme kousek k vlakovému nádraží a pak do leva a pak ještě jednou vlevo kolem pomníku. Zde po cyklostezce, na které zachraňujeme další kudlanku, až k Vláře, která už zde není jen malá říčka nebo potůček, ale už pořádná řeka se vším všudy. Zde odpočinek a pak chůze na zastávku. Cestou zase zachraňujeme malou užovku, která si odpočívá uprostřed cyklostezky. Měla namále, neb sotva jsme ji dostrkali do trávy, jedou kolem kolníci. (Cyklisté). Pak jdeme na autobus a už normálně na chatu. Zde mastíme karty a definitivně rozhodujeme, že jedem zítra domů. Můj zdravotní stav není důvod k radosti. Naše rozhodnutí je nezvratné i přesto, že začalo naše oblíbené počasí, totiž déšť.  

Odjezdový den, úterý, státní svátek 

Ráno v klidu dojídáme můj výtvor, totiž gulášovku s bramborami a těstovinami. Je nádherná mlha a mokro. Na trávě jsou náznaky jinovatky. Varuji moji polovičku před uklouznutím a po cestě z reterátu ležím nosem v hlíně.

Lupínka se trhá smíchy a fotí. Naštěstí se mi nic nestalo, jen jsem jako to prase. Uklízíme po sobě kde co, pak celou chatku a kolem ohniště. Přišel se s námi rozloučit mlok skvrnitý, takže byl focen a natáčen ze všech stran a úhlů. Necháváme zde kousky perníku a pak pozorujeme myš, jak jej tahá neznámo kam. Potvůrku se povedlo natočit i s tahaným perníkem.  

Tentokrát jdeme bez jakékoli zkratky na známou zastávku, kde párkrát štěkne pes, který nás už natolik zná, že jsme mu ukradení.  

Odjíždíme, naposledy ještě z autobusu se loučíme máváním s naším údolím, kde jsme strávili nezapomenutelné a nádherné okamžiky.  

Ve Valašských Kloboukách máme něco přes hodinu. Nafotíme se s každou dřevěnou sochou,

dáváme zmrzlinu v kelímku z malého obchůdku a jedem domů. V autobuse jsme skoro sami až do Zlína, kde jsme kolem půl jedné. Cesta do bytu bez potíží. 

Pitryx zkontrolováno a upraveno 30.9.2021 ve 14:47

Dpolněny fotografie:21.2.2022