Též by se dal nazvat nedokončený. Ale zavinil jsem si to sám. Uvidíte proč.
Ráno jsme vyjeli busem na Bystřičku v 8:30 ze Zlína. Cesta v pohodě, měli jsme čtverku jen pro sebe, takže bylo i pohodlí. Nebýt blba vedle nás, který si ustavičně hrál s mobilem, bylo by to na sto procent. On měl totiž puštěné zvuky a nevím proč jsem si vzpomněl na mini videjko, kde borec vytrhl jinému člověku mobil z ruky a vyhodil ho oknem. (Ten mobil). Já měl chuť udělat totéž.
V Bystřičce jsme měli čas na vlak do Teplic nad Bečvou. Jasně, že měl zpoždění. Ale do Teplic jsem přece jen dojeli, a to v prázdném kupé. Já jsem po dlouhé době stál a hleděl ven otevřeným oknem, tak jak jsem to míval rád a mám dodnes. Jenže “moderní” vlaky to neumožňují. To moje koukání z okna se mi pak vymstilo, jak jsem zmínil na začátku.
V Teplicích pohoda, lidí přiměřeně, zkoušeli jsme vodu z pramenu, ale nebyli jsme nijak nadšeni. Chvíli jsme brouzdali okolím a pak už se vydali k cíli cesty. Je tam více možností přístupu, my volili ten po klikaté cestičce.
Na vstup do jeskyní jsme čekali jen čtvrt hodiny. Prohlídka skvělá, jen by tam neměli rodiče vodit děti. Zde na ně apeluji, neberte je tam, fakt je to bavit nebude a jejich brebentění ruší výklad. A když už je tam berete, tak je ukázněte! My měli pár před sebou a tuším tři za sebou a od poloviny jsem netušil o čem průvodkyně mluví. Což mne iritovalo. V takových to chvilkách začínám mít rád krále Herodese.
No a pak měla přijít na řadu propast, jenže už při výstupu z jeskyně jsem to neviděl dobře. Zmrzlinu za 45 korun jsme nechali prodavačce, aby se s ní udávila, a koupili jsme si ruskou za dvacku a sedli si k tomu. Bohužel ani tento odpočinek mi nepřinesl kýženou úlevu, takže jsem propast zrušil. Proč jsem měl ty bolesti jsem nevěděl a vydedukoval to až později. Asi z toho stání ve vlaku, páteř to prostě nedala. Ještě chvíli jsme byli u vody, kde jsem si hrál s naprosto cizím psem. Ten nejprve projevil velkou touhu mne kousnout do prdele, ale když viděl tu nošu sádla, řekl si, že mne raději využije ke hře. Pak jevil snahu jet se mnou až domů, ale rozmyslel si to. Naprosto pohodlně jsme pak odjeli vlakem, který přijel včas do Přerova. Zde mne zaskočilo, že zrušili onen slavný bufet, ale pak jsme posledním vlakem se zpožděním odjeli do Otrokovic. Kolem půl šesté večer jsme už byli doma.
Pokud chcete vidět celé fotky (velikostně) musíte kliknout pravým myšítkem a dát v menu otevřít v novém okně. Platí pro Chrome, ale asi i další. Edge určitě.
Chcete-li vidět více fotek, tedy celou galerii, musíte klikat níže.
Závěr: Z mé strany 80 %. Body jsem odebíral za cestu s tím hňupem s telefonem, žbrblajícím děckám, tedy vlastně jejich rodičům a zpožděným vlakům.
Super lidičky , Přerov na Moravě tam jsem měla bábinu a dědu . Ano po letech je to už 21 let co jsem se jela podívat . Ano zastavení v dětství , smutek že vše je jinak než to bylo . Děda byl turista stále když jsme přijeli na prázdniny z Prahy , jezdily jsme vlakem do Hranic na Moravě . S dědou jsme poznávali Moravské krásy přírody . Vlakem jsme se najezdily děda dělal na dráze . Děkuji za zastavení nádherné vyprávění fotky .Jste super lidičky . Zdraví Blanka .
My moc děkujeme za komentář, člověku se pak ten web dělá hned lépe, když ví, že sem někdo přijde. Kolem Hranic na Moravě jsem se já dost navandroval a je tam všude hezky. Nebo alespoň bylo. Ještě tam nějaké výlety plánujeme, nestihli jsme propast a v plánu je i Helfštýn. Uvidíme no.
bezva, za vola s mobilem, ani za děcka nemůžete…..mimochodem Heroda miluji celý život
Jo, přesně tak, stejně to stálo za to. Heroda kterého máte na mysli? Ono jich je v hostorii více, ale pokud máte na mysli toho co já, tak v tom jsem s Vámi za jedno.